Linhem
Linhem n. liuhem má Gb. v Mus. 1893. 419. za tvary nemožné. Seyk. Ruk. 282. nn. čte: -li uhne. Vz tam. Zákrejs vykládá v břez- nové Osvětě 1896., že se má čisti: 1 iuhem, l činilo konec předcházejícího slova a iuliem, jest instr. Vz tam více a v Nár. list. 1896. č. 58. str. 4.