Linouti
Linouti. — co kam. Luna poklidnou svou tvář na dřímající zem linula. Dbv. V ni silný pramen linul tvého milosrdie. Pravn. 350. Slov milých balzám v chorou linouc duši. Kká. K sl. j. 192.— kde jak. Dotkneli se cukr n. neklížený papír jed- ním koncem kapaliny, line v něm na všecky strany. Mj. 19. — nad čím. A vše země tělesa nad svou samotinou rosu trudu linou. Sš. Bs. 55. — se kam (jak). Vlasy v ka- deřích ku plecím se linou. Koll. St. 277. Pak sjlná se v otčiny srdce liň (Vltavo). Kká. Š. 119. V tvář se line slza. Kká. K sl. j. 105. — se odkud. L-lo se z ní kouzlo. Osv. I. 272. — se jak. Proud řeči se zvolna linul. Vrch. L. se proudem kolem něčeho. Kká. K sl. j. 5.