Líný
Líný. L. chod, Nrd., úsměv, Čch. Bs. 66., hmota. Us. Ty líné stvoření, du faules Ding! Dch. Pokud lény spíš?; Pro studeno léný nechtěl orati. BO. Všecko, což jmá, se rozplení a jej svieži vniž vól lení (jako vola lenivého). Alx. 1008. Že nečiní, co má činiti, protož léní jest; Léní člověk jednak upadne v oheň t. j. v zapálenie smilstva; Člověk ten znamená lénieho. Hus I. 120., 125. Ruka 1. uvrhuje v nouzi, pracovitá obohacuje. Sb. uč. L. nerad sebou hne. Bž. — k čemu: k myšlení, denktaul. Dch. Mysl ku myšlénce líná. Vrch. Nebuď len k tomu. Smil v. 418. Lén bude k dobrému. Št. Rozb. 145. Petr byl ještě lení k utr- pení a k boží službě; Ať k napomínání jazyk nenie len. Hus I. 124., II. 323. — v čem: v modlitbě. Kruml. 221. b. U vieře léných a leňovátých. Ev. olom. 68. — na čem. Že jsem byl lén na božie službě. V. Ps. fol. 134. b. — oč. Jí je o všecko líno (ráda by nic nedělala). U Dobrušky. Vk. — jak. L. jako veš, jako štěnice. Us. Dch. — s inft. Nebuď lén (non te pigeat) do 3. dne zde býti. Hrad. 19. a. Aby nebyl lén při- jít. Koř. Skut. 9. 38. Když lení jsú věřiti lidé, co jim jest užitečné. Hus I. 98. Nebuď lén slyšeti. LPr. Linýrovati, vz Linirovati. Liod-es, a, m., liodes, brouk. L. rameno- skvrnný, 1. humeralis, lopatkoskvrnný, 1. axillaris, kaštanový, 1. castanea. Kk. Br. 129.