Lišiti
Lišiti, cf. Mz. v List. til, 1852. 212. — co. Prosbu a modlitbu nejedni tak lišili a různili, že . . . Sš. II. 144. — co od čeho. Leč tuto nepotřeba od sebe 1. slov těch. Sš. II. 140. — se od čeho. Dch. Ostříhánu a zavřenu býti ne mnoho se od sebe liší; Leč ani ten druhý výklad neliší se tuze od prvního. Sš. II. 41., 58. (61., 66., 161.). — se v čem. Ve vyčítání jich (skutků) vul- gata se liší od textu řeckého. Sš. 11. 63. L. se od něčeho v celku i v jednotlivo- stech. Osv. I. 364. — čeho. Aniž duchovni Kristovo potomstvo může lišeno býti po- žehnání Abrahamovi zamluveného. Sš. II. 38. — se čeho (proč, kde). Aniž roz- vratným výkladům, jichž jsme se tu lišili, místa dávati; Rozdíl ten velik Není a mů- žeme se ho dobře 1.; Později titul ten stá- lým přísutikem stal se, jehož se ve přípi- sech k církvem 1. nehodlal; Aby se pro ně (věci nebeské) také samého toho svazku 1. a odříci hotovi byli. Sš. II. 134., L. 8., II. 238, I. 213. (I. 154., II. 212., 50.). A také my bychom se dobře toho slova (případ) lišili. Mor. Hý. L-li se jediného zdárného prostřeuka. Pal. — se čím. Čímž se plyny od par podstatně liší. Mj. 4. Tykadly liší se čeledi a rody. Kk. Br. 1. — co več. L. něco ve trojí druh; Hospodářství poje-
diná liší se na hospodářství veřejná a sou-
kromá. Kaizl 182., 36. Svátky liší se v zimní
a letní. Bdl. — co, se jak. L. Něco logicky.
Dk. Aesth. 504. Všecka ta čtení neliší se
co do smyslu, jenž je zřejmý. Sš. II. 50. Liška. Vz Šrc. 69., 81., Kram. Slov., Rk. Sl., Hlb. rejstr. XXXI. L. lední, ledová, canis lagopus, der Eisfuchs, šakalovitá, ly- calupex, Schakalfuchs, brasilská, šedostří- brná, canis cinereoargentatus, der Grau- fuchs. Brm. I. 569., 702., 707. L. psí (zvrhel psa a lišky). Lpř. Sl. I. 33. Cf. Schd. II. 402., KP. III. 347., 353. L. lední, polarní. Vz Vega I. 89., II..214. L. šklakuje po zvěři. Brm. I. 685. Císařští a bavorští velmi přátelsky s lidmi ubohými zacházejí, tolik jako liška v kurníku. Skl. V. 71. Běhá tam 1. (bude tam porod). Mešno. Otm. Had se chválí, že je dlúhý a liška, že je krátká; Dyby 1. delší byla, často by se převalila Slez. Šd. L. čije lécení. Lpř. L. svú srsť premeňuje, avšak mravóv nemění. Glč. I. 313. Starú I-ku ťažko je do klepca chytiť. D. Šk. II. 268. — L. = liščí kůže. L. Hřeje, kuna chladí, sobol zdobí. Bž. exc. — L. = chytrák. Vida, vida, 1. vylezla z díry. Šml. Ten člověk je učiněná 1. Us. — L. = stro- ček liška, cantharellus cibarius, der essbare Röthling, houba. Rstp. 1904. Cf. Schd. II. 258., Rosc. 72. L. jedovatá, c. aurantíacus, falscher Eierschwamm. Odb. path. III. 856. — L. = díra peci plamenné, capouch. NA. IV. 166. — L.= jm. ovce koločí, liščité. Val. Vek., Brt. — L. =jm. kozy s liščí bar- vou. Mor. Brt. — L. = jm. červeného koně, Fuchs. Mor. a slov. Brt., Vchř. - - L. = oheň bes kouře. Vz Liša. Na Hané. Wrch. — L. = dukát (od své barvy). V zloděj.
řeči. — L. = každý denní motýl, Tagfalter.
Slov. Rr. Sb. L. = vanessa polychrolos, ba-
bočka strakatá či pilinová. S. N. V. 509. — L. s husou — souhvězdí. Stč. Zem. 25. — L., Lischka, sam. u Prahy, u Veselí, u Krum-
lova, u Bezdružic; hospoda u Bernardic;
Labescher Mühle, mlýn u Rokycan. Lišky,
les u Kelče. V Liškách, sam. u Tábora. — L., y, m., os. jm. Tk. IV. 732., V. 248. — L. Jan Krist., český malíř v 17. stol. Vz S. N. — L. Ant., praemonstr , gymn. prae- fekt, nar. 1791. Vz Rk. Sl., Jg. H. 1. 2. vd. 593 , Šb. Dj. ř. 2. vd. 266., S. N., Zl. Jg. 289., List. fil. VIII. 291.—301.