Líti
Líti kolísá mezi I. 7. a V. 4. L., l'ú, liu, přehlas. lí, novotvar lém, léš ..., vedlé toho leju, leješ a liju, liješ; impert. lí a lej, infi- nit, líti a léti; partc. lil, lál, léli; přechod. praes. lé, líc a leje, íc. Cf. List. filol. 1877. 297., 188C. 299., 1879. 224., 1882. 101., 1883. 450., 1884. 108., Bž. 26., 186. Lju, léš, lé. BO. — abs. Nelejte = nelžete. U Tábora. Šg. — co. Oko slzy lilo. Mcha., Kyt. —- odkud (se jak komu). Proudem lije se mu pot s čela. Us. Pdl Déšť se lije s oblak proudem. Vrch. Krev se mu lila z prsou. Šbr. Zmokl jsem, jen se se mne lilo. Us. Z vašeho synáčka nevinná krev leje (= se leje); Hned bystrá vodička z dunaja lela; A dež já si zpomeno, z vočí mi sloze lijó. Sš. P. 98., 193., 575. Ústa mi spievajú, oči sa mi smejú, ale od srdiečka slzy sa mi lejú. Ht. SI. ml. 207. — co kam. Ve zpěv leje svoji duši. Kyt. 1876. 9. V jichž dumný pláč své stříbro měsíc leje. Osv. VI. 594. Do Dunaja vodu lievať (marnou práci ko- nati). D. Šk. II. 268. — se. Prší, tak se leje (je liják). Brt. = kudy. Pot se mu po tváři lil. Tbz. Přes tváře lil se mu pot ručejem. Vrch. — jak. Leje se krev poto- kami. Ht. Sl. ml. 233. Leje (cedí) se jako z konví (o lijáku). Us. Dch. Vody léchu se jako dřieve byly obykly. BO. — kde. Lél jest to orudie (vasa) král v hlinovaté zemi. BO.