Lítosť, i
Lítosť, i, f., ne: litosť. Také dle Brs. 100. Zastr. liutosť. L. = rozdrážděnosť, ukrut- nosť, Grimm, Grausamkeit. Přísnosť, krutosť (lítosť). Kom. Trasechu sě lutostiú vsi udi. L. S. 93. — L. = bolesť, žalosť, hoře nad něčím, Reumuth, Wehmuth, Leid, Leidwesen, Betrübniss, Traurigkeit, Gram, Herzleid. Jg. Srdečná l. V. Lítostí umříti. D. Srdce lítostí roztržené. Kram. Dluhů v až do lítosti. Plk. Panoše l. měl svého přirozeného jazyka če- ského. Let. Velikou nad tím l. měli všichni. V. — L. z účinku, hoře, litování, žel, py- kání, Reue, Leid. L. míti = litovati. V. Hříšník vzbuzoval sobě žel a l. V. L. a hoře nad hříchy. V. — L. míti, lítosť pojmouti nad čím. Sš. Sk. 224. V theolog. = bolesť duše (vnitřní) a ošklivosť hříchu, spojená s úmyslem nikdy více nehřešiti. MH. 143. Jest dvojí: 1. přirozená, 2. nadpřirozená, a tato opět buď a) dokonalá či skroucha (v. t. ), buď b) nedokonalá či nákracha (v. t. ) — L. = bolesť nad jiným, milosrdenství, útrpnosť, Mitleid. L. míti nad někým, nad cizím neštěstím. V. Lítostí neb k lítosti se pohnouti. V. Vší lítosti pozbyti. Flav. K lítosti náklonný, ná- chylný. V. L. někomu působiti. Us. Nemám nad ním lítosti. Br. — L. k nuzným míti. Pís. 1529. Všecku 1. od sebe zamítati. Jel. — Jg. Almužna jest šlechetnosť veliká, když z lítosti nedostatku bližního pochází. Št. — Vz stran přísloví: Smutek. Vz také S. N.