Litovati
Litovati, lituji, al, án, ání; litovávati. L., želeti, bolestiti, Leid haben, reuen, bemit- leiden, bedauern, beklagen; šetřiti, schonen. Jg. — abs. Šťastný jest někdo, přej; ne- štěstí má? lituj. Kom. Kdo lituje, téměř ne- zhřešil. Ros. — čeho, koho (gt. ): bídných, Jel., vlasti, Har., svých předkův, Kom., účinku (pykati), svých hříchů, V., práce, úsilí, peněz, nákladu (želeti). Jg. Nelitoval rukou (mnoho udělal). Ros. Nelitoval křídy, papíru a černidla (štědře počítal). Ros. Práce a potu nelitovati. V. Aniž jest, kdo by nás litoval. Čr. Svých nepřátel budu hleděti a té křivdy litovati (= mstíti), která se mi od nich děje. Arch. V. 355. — co, koho (akk. ) šp. m. ho (gt. ), čeho. Lituje jej m. ho (gt). — kdy. Kdo kvapně orteluje, obyčejně po účinku lituje. D. — koho, čeho v čem. Lituje sebe v pracech (šetří se). Ros. Žádné práce v učení nelitoval. V. Nižádné práce v hledání sobě pomoci u lidí nelituješ. Br. — čeho jak dlouho: do smrti. Er. P. 102. — že. Litoval, že učinil člověka na zemi. Br.