Lízati, lit
Lízati, lit. lëžti, laižiti, řec. leiyeiv, lat. lingere. Mkl. aL. 268. Cf. Lzáti. Lízej, liž; lízaje (íc), líže (íc). Cf. Šrc. 177. — abs. Větr líže (silně fouká, pálí). Val. Vck. — co, koho. Lízni ho (= udeř, uhoď). Us. Mtl., Šd., Brnt. L. někomu paty = pochle- bovati. Us. Sd. Hadové líží jich srdce. BO. Když někdo líže rožeň. Št. Ě. 11. b. Miluj atd. U Skuhrova, u Něm. Brodu. Semerád. Co se hryže, to se líže. Slez. Šd. — si. Líznul si (vz Opilý). Us. —- po kom. Lízl po něm (vystrčil jazyk, aby ho lízl, ale ne- lízl; učinil po něm holí švih, ale netrefil ho). Lízal po talíři = vylizoval talíř. Us. — co kde. V kterém místě lzali psi krev Na- both, i tvú lzati budú. Tkadl. I. 26. — se kam. Uzřiece ženu, budú se k něj lízěti. BO.