LkátiLkáti, lkám, lkal, ání; lknouti, ul, utí; lkávati
. L. = lykati, polykati povětří, otví- rati ústa na znamení veliké žízně, lechzen.
Když veliké horko bývá, obyčej mají lkáti. Br. —
ke komu. I zvěř polní lká k tobě. Br
. — L. = hlasitě a plačtivě vzdychati, úpěti, lechzen, ächzen, schluchzen, krächzen
, wehklagen
, seufzen. D
., V. —
abs. Všecko stvoření lká. Br. —
(koho) v čem. I my v sobě lkáme očekávajíce vykoupení. Br. Přehořce v sobě lkaje
, když mne nepřítel stíhá. Br. Pro niž srdcem v tuhách lkají. Boč. L. v mukách. Pass. Ve krvi bratra svého 1. (války veda). Chč. 449. —
ke komu. Lid k Bohu lká.
Kom. —
po čem: po dobrém. Syr., Br. —
nad kým, nad čím. Plác., V. —
čím: srdcem. Alx. Pláčem a úpěním lkávali jste. Kon. —
proč. L. chudobú. Výb. I. 80. —
z čeho. Mám z čeho l. Tkad.