Lokáč
Lokáč, e, m., louže, Lacke, Pfütze. L., místo vymleté a prohloubené (jáma) na ce- stách, v němž po dešti voda a bláto jest, u Příbrami bažír. Povstavši (Magdalena) z lokáče (bahna) viny. Sml. Ta cesta je samé lokáče. Lokáče na poli, na louce. D. — L. = loviště v rybníce, die Tiefe. Us.