Loket
Loket. V MV. nepravá glossa. Pa. V 5. ř. čárku za loktů vymaž. Gt. pl. loket, zna- číme-li jím míru, ač též i loktů; instr. pl. lokty i lokťmi. Bž. 87. Na Zlínsku gt. pl. loktí. Brt. Laš. také lokeť. Tč. Vzorec vz v Bž. 89. Lokte tvého, Ž. wit. 78.11., v lokti, 76. 16., v loktu. 135. 12. Cf. Šf. III. 561. L. černý, Stellami, kosmický, planetami. Stč. Zem. 320., 102., 103., 165. — L. = ruka (je druh páky). Vz Schd. II. 341. (konec), 342., Slov. zdrav. — L. = míra. L. posuvný, das Štellmass. Skv. Děláte dlouhé lokte; Toť dlouhé lokte. Nač ty dlouhé lokte, wozu ein Langes und Breites? Dch. Měl 60 loket na dél a 20 loktóv na šiř a 30 loktóv na výš. Bj. Kdybys o dva lokte vyšší jen byla, hvězdy bys utírati mohla. Č. Kn. š. 305. — L. = koňská nemoc. Db. — L., ves u Dol- ních Kralovic; mě. Elbogen. — Cf. Tk. IV. 732., V. 212., VI. 61., VII. 415., Tf. Odp. 389., Blk. Kfsk. 1357., Let. Rejstřík, Sdl. Hr. II. 220., VI. 118., Rk. Sl.