Loktuška
Loktuška. Ve 3. ř. za Výb. I. polož: 338. Vz Lochtuška. L. = rouška. Přikryj ty mia, má panenko, tů bílú lochtušú. Sš. P. 453. Každá měla na hlavě lochtušú díuhu. Opav. Brt. D. 364. Kterýs jinošie jdieše za ním oděv se v 1-ši (sindone) po nahém těle. Tehdy on zbyv 1-še nah ot nich uteče. ZN. Vy mně dáte třidceti loktuš a též číslo sukní. BO. — L. = hrubý, čtverhranný kus plátna na trávu, trávnice. V Krkonoších. U Místka. Škd. — Loktuše, Lochtusch, ves u Turnova. Blk. Kfsk. 533.