Lopata
Lopata, y, f., die Schaufel. L. rýčová (rýč), opalací (opálka), chlebová (chlební, V., chlebná, D., pekařská, sazečka, Pt. ), vějicí (obilná, V., vějačka, Jg., k přehazování obilí), hnojná, mouční, železná, V., na vybírání krup, Us., uhelní (na uhlí), Jg., k nabíjení děl. Plk., veliká mělká: lopač, Š. a Ž., k pře- sazování sazenic (vz Nástroj zahradnický). Cn. Lopatou něco vyhazovati, V., bráti, vzíti, házeti, odhoditi, zaházeti, D., kopati, vyklí- zeti. Kom. Nevtípil se, ačkoli mu to jako po lopatě na rozum dávali. (Vz Hloupý). Sych., Č. Leda s lopaty shodil (= leda odbyl, o špatném díle). Ros. Shodil (ssadil) ho s lo- paty (= se služby. Vz stran přísloví: úřad). Č. L. se pohrabáči směje. Pk. — Lopaty = parohy daňka, das Geweih der Damhirsche; přední široké zuby člověčí; prkénka vodního kola; širší díl vesla; široké kosti v těle. Š. a Ž. Vz Lopatka. — L., hrad v Plzeňsku. Vz S. N.