Lopatka
Lopatka, y, f., vz Lopata. Schaufelchen, Spatel, Löffel. L. n. špata v lékárně k mí- chání věcí v chemické peci vroucích, V., ku- chyňská (měchačka), L., k hlazení (u knihaře, cínaře), rovnací, Rohn., k míči (chlapci míč lopatkou lupají, cukají), Us., kolní (u vod- ního kola; lopatky zapustiti, zapeřiti. Vys. ), V., D., u vesla (širší díl vesla), V., zvonu (širší dřevo, za něž provaz uvázán jsa zvon táhne). Us. L. na řepnou kaši, Breikelle. Prm. — L., scapula, das Schulterblatt, jest sudá kosť na kostře obratlovců, činící s klíčem pás plecní, na němž visí přední končetiny. L. vysedlá, vztažená, Šp. Důlek mezi lopat- kama neb plecoma (meziplecí, puška). V. Záda svrchu mají lopatky, pak ledví. Kom. — L. Lopatka, nástroj ranlékařský: 1. ústní (něm. Spatel), ústní skladací, vz Nástroj k operacím v ústech; žlábkovaná, vz Nástroj k operaci kýly; jazyková z nového stříbra n. z tvrdého pružce, vz Nástroj k ohledávání hřtánu; ústní z ocele n. z nového stříbra, vz Nástroj ranlékařský; mozková, vz Ná- stroje k pitvě; poševní Bozemannova, vz Nástroje k operacím píštěle pochvo-měchý- řové. Cn. — Vz více v S. N.