Loub
Loub (strč. lub), i, f., loubí (strč. lúbí), n., podloubí, podsíň, kobka, kotec, Laube. Jg., Šp. Před kostelem: kobka, kopka, ba- binec. Šp. V loubí se procházeti. Jg. Pod loubí n. pod loubím seděti. Jg. — L. = krám soukenický, Tuchladen. Zlob. — L. = hůra, půda. Dachboden. D. — L. = beseda ze ze- leného stromoví n. křoví, grüne Laube. Vinné l.; keř na loubí vedený. V. Stinné l. D.