Louditi
Louditi. Vz Mz. v List. fil. 1882. 218. Loudil ju on, loudil, až na to rozcestí. Sš. P. 136. To mu loudí slzy do očí. Pal. Rdh. I. 464. Tak zjevně kněžie lúdie lid k obě- tování. Hus I. 80. — co odkud. Žal slzu loudí z očí. Kyt. 1876. 74. Z harfy písně zvuk 1. lb. 39. — čím. Za Bohem. Št. po- lož: Kn. s. 75. Myslíš-li to, sám sebú lúdíš. M. Matně videm louzen márnivým. Kká. K sl. j. 170. Písněmi lid po sobě 1-li. Sš. Hc. 8. — co komu. Jedni druhým aby če- ledi nelouditi. Výb. II. 1421. — se za kým. Za pýchou vždy se loudí Nemesis. Výb. II. 1623. — se kam. Osud její mně do srdce se loudí. Šml. V mé struny se loudí zas jarní báj. Kká. — na kom. Na lidech nic nelůdie; Na lidech lúdíte. Hr. ruk. 403., 45. — se s čím. A doby večera se loudí s nimi. Kyt. 1876. 89.