Louh
Louh (strč. lúh), u, m., voda z popela; hašené a prosívané vápno u koželuha. Jg. Lauge, Beize, V.; der Ascher, lat. laxivia. Vz S. N. L. mydlářský, matečný, žíravý (vz Šfk. 145. ), javelský, draslový, sodový, Nz., bělidlářský (vz Šfk. 151. ), S. N., vypalovací n. kaustický, Tab. lid., alkalický, natronový, mastný, zadní (Afterlauge). Kh. Koželuh kože louhem vydělává. Kom. Do louhu naložiti, dáti. Jg. Louhem vyvařiti. V louhu močiti. Jg. Kůže louhem mořiti; moření v louhu. D. Na prašivou hlavu ostrý louh býti musí (na člověka zlého ostrá kázeň). Ros. Mýti koho bez louhu = vypeskovati. Us. Na Mor. luh. Brt. — L. = moč, Urin. Louhem nočním někoho skropiti. V.