Louka
Louka (strč. luka), y, f.; pl. louky, f. a luka, n. (při určitém udání: louky, dvě menší, větší louky; při neurčitém udání a je-li slovo to hromadné: luka, dolejší luka. D. ); gt. pl. luk (vz Skracování samohlásek), dat. loukám a lukám, lok. v loukách a lukách, instr. loukami a lukami. Loučka, loučinka, loučenka, lučina; pl., loučky, f. a loučka, n. Die Wiese, Matte. L. suchá (suchopárna), vlhká (temeništní), Kom., podlá (palouk), L, bahnitá, bažinatá. Šp. Sečení luk. D. L. jedno-, dvoj-, trojsečná. Šp. Seno z luk. Kom. Jedno leč bych umřel, jinak vždy této louce dám dosti vláhy; pusťte vodu na ni. Na lukách; hnáti dobytek na luka. Us. Louku napustiti, podháněti, podpustiti, podpouštěti vodou; louku do mrti pásti, obnoviti, sekati, mrviti, vyhrabati, zprázdniti; 1. neúrodná, krtkovatá. Šp. Pěkný podzim zotavuje louky. Jg. Na zelenou louku se dostati. Pk. Kdyby kdo louky k projíždce „dlážditi měl, kde by pak seno brali? Vz Šetrnost'. Lb. Z jedné jsou louky. Z jedné to louky kvítí. Vz Stejnost'. Č. Vz Okřáti po čem. — Moravská louka, Klosterbruck, u Znojma. Vz S. N.