Loupati
Loupati, loupám a loupi; loupiti, il, en, ení; loupnouti, pnul a pl, ut, utí; loupávati, loupívati. — L. = šupinu n. kůru skrojiti, odníti, stáhnouti, schälen, abrinden, abhäuten. Jg., V. — co: hrách, střechu, Us., papír (po arších rozdělovati), Techn., brambory loupiti, Us., Bydž., Mý., Nk.; abych jablíčka loupila. Er. P. 75. — co s čeho: kůru se stromu. Nt. — L. = něco násilně odtrhovati, lámati, trhati, einbrechen, aufbrechen, zerbrechen. — co, koho. Ty všecky lidi loupíš (odíráš). V. L. zámky, truhly, včely, Ros., kostely. Háj., V. — co komu: někomu oči (vylou- pati, vybůsti). Kom. — koho z čeho. L. člověka z jeho věcí (obírati ho, krásti, svláčeti), V., z peněz, Jel., sirotky z práva 1., Kron., z poctivosti, V., cti. V., Chč. 378. — proč. Vlk loupí z přirození a člověk ze závisti. Č. — kde: na cestách, silnicích. V. Na silniciech ve dne v noci loupí. Rad. zv. — L. = bodati, píchati, trhati, stechen, reissen. — koho kde. Loupá mne co v hlavě, v ruce, v noze. Jg. Cosi ho pod čepicí loupá. Kom. — na koho čím: očima. Rk. (v Klat. ). — se. Kůže so loupá. D. Tato kůra se dobře loupá. Us. Skála se loupá. Vys. — se kam: do domu se 1. (mocí se lámati). Us. — se kdy. Po osypkách kůže se loupá. Ml.