Loupati
Loupati. Cf. Šf. III. 508. — abs. Lou- piti není koupiti. Č. M. 143. —- co: surové hedvábí loupati a soukati. Kk. Mot. 110. Přišli s bulami, aby lid lúpili. Hus III. 252. Loupili sirotky. BO. — koho z čeho. Lúpil je z statka, Pass. mus. 283., ze zboží, Šf. Strž. II. 161., z pomoci. Výb. II. 416. — co komu: oči. Půh. II. 437. — se (komu kde). Oči se jim v důlcích 1-aly (zlostí oči vyvalovali). Kld. II. 41. Na silnici lúpiti. Pč. 18., 1., Hus II. 335.— koho čím. Lidi lživými odpustky lúpili. Hus I. 399. — koho na čem. Na cti ho lúpil. NB. Tč. 229. — koho oč: o česť loupiti. Dch. — co od- kud. Tehdy lúpaje střiebro s obrazóv dá- val žoldnéřům. Let. 37.