Loupežník
Loupežník, a, m., Räuber. L. na silnicích (zákeřník), mořský n. na moři; 1. cti lidské, V., obce. Kom. Každého dne i svátečního k žhářům, l-kům a p. právem útrpným může se přikročiti. Kol. 18. L. nezabíjíc člověka šaty s něho béře a ho loupí. Pr. měst, Vz Rb. str. 2G7. — V strčešt. 1. = z rodiny vy- hnaný, bezrodinný. Mus. 1863. 266. Jir.