luh
luh, lucus. Sv. ruk. 320. b., BO. V MV. Nepravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 173. L., die Aue, Waldwiese. Nz. Lesy, kdež jsú bahna a luhové. Let. 59. — Dal. 7. —- L. = pastviště, pole a louka u Zlína aj. Pk. — L., několik domkův u Mirovic; sam. u Pra- chatic; hájovna u Jinec; Na Luhu, sam. u Příbramě; Hubičínský Luh, sam. u Ne- veklova; Pexův Luh, sam. tamtéž; Punčo- chářův Luh. sam. tamtéž; něm. Luch, ves u Ústí n. Orl. a u Přeštic; sam. u Sedlčan a u Zbraslavě; osada u Čimelic; V Luhu, mlýn u Dobříše: sam. u Křivoklátu, u Mníška. PL., Sdl. Hr. II. 137., 138., V. 363., Rk. Sl.