Lůno
Lůno (strč. lono), lůnko (lonko), a, n., to místo těla, kde se člověk v půli ohýbá, nižší břicha čásť, klín, der Schooss, Bug. Šipkou v lůno uražen jsa zahynul. V. — L. = údy rodicí, že v tom místě jsou, hanba, klín, Scham, Schooss. V. Kdyby žena muže svého uchopila za lůno, utneš ruku její. Mojž. Komu l. oteče. Jád. Lékařství proti otoku lůna. Byl. — L. = šourek volský. D. — L. v těle, na kterém něco držíme n. chováme a jež sedíce činíme, der Schooss. V klíně a lůně dítě chovati. Kom. V lůně mateřském. Rk. Děti rodičům z lůna vyrvati. Nt. Ovečka v lůnu jeho spávala. Br. — L. = vnitřek, kde se kryje. V lůně země od- počívati. Us. Stromy z lůna země pokrm berou. Troj. — L. = šat sebraný tak, aby se něco do něho dáti mohlo, klín, Schooss am Kleide. Jg. — L. = prsy, ňádra, der Busen, Schooss. Dítě k lůnu mateřskému přitisknouti. L. — L., obraz lásky, radosti, rozkoše. Před tou, jež leží v lůnu tvém, ostříhej dveří úst svých. Br. Myš v tobolce, had v lůně a oheň v podolku svým hospo- dářům zvykli jsou škodu činiti. Prov. — L. Abrahamovo = nebe, ráj. V. V lůnu otce. Kom. — V lůně své rodiny. Us. — Jg.