Lýko
Lýko, lyko, lyčko, a, n., coll. lýčí. Der Bast. Vnitřní bílá tuhá vláknatá kůra na dřevě. Ros. Pod korou jest l., t. j. čásť svazku cevného skládajícího se z lýkových buněk. Kk. 17. L. lípové. V. Zevnitř kůra, vnitř lyka jsou. Kom. Když se lyka drou, tehdáž na ně jíti. Dokud se lyka drou, dobře na ně s dětmi jíti (jíti na ně i s dětmi. Lb. ). Jg. Dokud míza, jíti na lýko s dětmi. Šm. Mošna z lyk. Pulk. Lyka dráti, loupati. Šp. Ne každé l. váže. Km. Vz více v S. N. — L., provaz z lýka, Bastseil, Bindfaden von Bast. Jg. Lyky někoho svázati, oběsiti, Háj., Dal., něco obvázati. — L. vlčí, luparia, Wolfswurz, rostlina. Rohn. — L., draslavá kůže na paroží jeleňat, srnčat, než úplně vyroste. Us., Dch.