Lžíce
Lžíce. Cf. Mkl. Etym. 177. Laš. užica, lužica, hanácky: lyžka, ližica, žečka. Brt. L. jídelní, kávová. Nf. L. římská. Vz Vlšk. 145. Lžička Gráfova, k operaci zákalu, na kámen, ostrá, vyjímací na úlomky kamene. Wld. L. v starší době čes. Vz Sdl. Hr. I. 165., 186., II. 166., 221. L. v hrnku nebo na talíři nedá dítěti po celou noc spáti (tedy se tam nemá nechati. Pověra). Mus. 1853. 472. Jedli velikou lžicí (byli na hostině). Us. Nemám smetany ani lžičku (nic). Us. Hnšk. Kdyby nebylo tebe a lžic, musila by se polívka šoupati (o nešikovném), který se má za důležitou osobu. U Král. Hrad. Kšť. — L. na roztavený kov, Guss-. Us. Pdl. Lžička ušní, auriscalpium, kadidlná, Hnoj. 4L, zkušebná, Probe-, KP. V. 67., secího stroje. Us. Pdl. Díl kleští hořejší k držení hlavy novorozeněte slove lžicí. Křž. Por. 563. — L. panská = babka vodní. Mllr. 20.