M
Sr. Gb. H. ml. III. 2. 456., Ott. XVI. 529. — Změny hlásky m na Hořicku. Vz Hoř. 76. Na Hornoostravsku vz v Lor. 22. — -m pří- pona a) 1. os. sg. praes. u pěti sloves: jsem, dám, vím, jím, mám původně -mi, ve slovanšt. z toho -m?: damb. List. fil. 1898. 74., Gb. H. ml. III. 2. 6.; novotvar m. -u, -i: prošu, dě- lajv, uměju, přehl. dělaji, uměji, proši, nč. dělam, umím, prosím (podle tvarů, které měly -m vždycky a právem), asi o 2. čtvrti XIV. stol., List. fil. 1898. 75., Gb. H. ml. III. 2. 8.; b) 1. os. pl. praes. (m. m?): chcem, nesem, ale jen tehdy, když není -m také v 1. os. sg., jinak by se obě tyto osoby ne- lišily, 1. os. sg. umím, ale umíme 1. os. pl. Vz List. fil. 1898. 88., Gb. H. ml. III. 2. ?0., -m?, -m?, -m?, -m?. — -m ?. -n přípona parte, perft. pass.. · poznám jsem atd. Gb. H. ml. III. 2. 102. — -m?, fem. -ma, neutr, -?? přípona partc, prats. pass.: pitoms, -m?, -m?, 1???m? (pitomý, lakomý), vědom, vidom, znám, držim. Gb. H. ml. III. 2. 91. — -m slabikotvorné; sedm, osm, Dšk. Vok. 65., rožmberský.