Máchati
Máchati. Cf. Mkl. Etym. 180. — (koho) čím: pěstí po hlavě. Us. Tě. Machnul ne- vrle rukou. Osv. I. 278. M. před sebe ru- kou. Vlč. Zl. v ohn. I. 56. M. rukou ve vzduchu. Hrts. Když tam sklenkou máchnul na zdraví. Kká. Š. 14. — co, se kde: prádlo v čisté vodě, v řece máchati. Us. Kde bys je (košile), má milá, kde bys je máchala {= prala? Práti na Mor. = bíti). Sš. P. 87. Máchati se v blátě. Us. — si co. Skoč, babo, do vody, pode mně podkovy. Nač bych já tam skákala, sukničku si má- chala? Sš. P. 723.