Blouditi
Blouditi. - abs. Dávajú ma za hajducha, hajduch vždycky blúdí, při tom bije ludí, nepuojdem zaň. Koll. Zp. I. 63. - kde. Kdež on jest sblúdil, by tu jiní neblúdili. St. Kn. š. 2. V takovém přemýtání (takto přtemýtaje) bloudil v polích. Vlč. Zl. v ohni 1. 63. A kehdyž ten v něčem blúdi. Alx. (Anth. Jir. i. 3. vyd. 33.). Každý modlo- sluha blúdi i v rozumu i v žádosti. Hus I. 66. — kudy (jak, za čím). Zefyr dialnou dialkou blúdí. Kyt. 1876. 7. Zrak m?j ko- lem bloudil. Osv. VI. 593. Světýlka Bloudí po hrobech Mcha. Maj. 5. vyd. 20. Ra- dostně bloudí oko po těch síních. Wenzig. (Kká. K sl. j. 38.). Moja mamka za chle- bíčkem blúdi po dedine. Mt. S. 1874. Oko nepokojně bloudíc zdob těch směsem. Hdk. Bloudil bosou nohou po lesích. Vrch. B. světem bez cíle. Vrch. — čím. Ktož to činie, smyslem blúdie. Hr. rk. 279. — po kom. Kdež blúdie, neroďte po nich b. Hus 1. 92. — odkud kam. Oko jejich bloudilo s předmětu na předmět. Vlč. Od jednoho k druhému blúdie. Št. Kn. š. 128. — proč. Přieliš převráceně se miluje, jenž chce, aby jiní také blúdili proto, aby jeho blud byl utajen. Št. Kn. š. 2. — B. = másti. — koho. Máš ty člunek a i veslo, ale tebe blúdí plstvo. Sš. P. 164.