Majestat
Majestat, u, m., z lat. a) Nejvyšší, ni- komu nepoddaná moc a hodnosť. Zločin ura- ženého majestatu. Majestat. Plk., Zříz. Ferd. — M., zevnitřní lesk nejvyšší moci, císařské n. královské roucho, Pracht, das Staatskleid. Král seděl ve svém majestatu na ryňku sta- rého města. V. — M., stolice královská, Thron. Rozbije m. svůj na něm. Br. Seděti pod m-tem (pod baldachinem trůnu). Kom. — M., soudná stolice boží, Richterstuhl. V. — M., panování, Regierung. Br. — M., pečeť královská, das grosse Staatssiegel. List s m-tem slavné paměti Zikmunda. Zříz. Ferd. Má král zemi potvrzení listem pod svým maje- statem na svobody a práva dáti. Tov. k. 8. — M., list královský. Vydal m. na vysazení toho města. V. M. vložen jest ve dsky. Zříz. Ferd. Zvláště list svobody udělené roku 1609. císařem Rudolfem II. protestantům v Če- chách. Rk. Der Majestätsbrief. — M., titul mocnářský, nejprve od Karla V. přijatý.