Ablativ
Ablativ, u, m. A. zachoval se v latině. Pádu toho užívalo se na otázku odkud a k vytknutí příčiny. Nad to se užívá ablativu v latině místo lokalův a instrumentalů vyhy- nulých. Zk. — Ve slovanštině již v nejdáv- nějších dobách zmizel a nahrazuje se pra- videlně genitivem. Gb., Zk. — Absolutní ablativ latinský vyjadřuje se v češtině: 1. vazbou s přechodníkem. Nepřátele poraziv zví- tězil. — 2. Příčestím. Chlub se přátely, kteří po ztraceném statku zůstanou. — 3. Podstat- nými jmény prostými nebo s předložkami: v, pod, u, při, po, s, na, za atd. Po smrti Trajanově Hadrianus panoval. — 4. Celými větami pobočnými. Podsekne-li se kořen, peň hyne. Kl. — Pozn. Absolutní a. vyjadřován býval hrubým latinismem v staré češtině a sice a) bud genitivem: Nemajících oněch (non ha- bentibus illis), odkud by zaplatili, odpusti oběma; b) buď dativem: Budú znamenie vad- núcim lidem pro strach; c) bud nominativem: Mnějíce tehdy lid i myslíce všichni v srdcích svých, otpovědě Jan. Jir., Strčes. mluv., str. 73. — Vz: O ablativě ve slovančině a litvan- čině. V Praze 1858.