MandatMandat, u, m., z lat., nařízení, rozkaz panovnický, der königliche Befehl; plná moc, Vollmacht. M. královský. Br. M. vy- dati. Br. M-tem něco rozkázati. Štelc. Po- slanec ztratil mandat,
chybně prý m. pozbyl mandatu.
Ale my slovesa ztratiti zhusta m. pozbyti užíváme. Vz Ztratiti.