Mandle
Mandle, e, f., mandl, u, m., mandly a mandle, pl., z ital. mandola a to z lat. amyg- dalum = mandlový ořech, jádro n. pecka, Mandelnuss, Mandelkern, die Mandel. V. M. v skořípce, sladké (kamenné a praskavé, takové jsou i m. hořké), hořké, cukrované. Jg., Č. Mandle vařiti, loupati, řezati, sekati, do těsta zadělati. Us. Řezadlo na mandle. Cn. To je dobré jako mandle. Us. Jádra mandlům podobná. Ler. — M. v hrdle (dvě žlázy vejčité u počátku jícnu svrchu dycha- vice. ) Mandel. V. Mandle spadly, se zapálily. Ja. Mandle spadlé (zánět mandlí). Mandle někomu řezati. S. N. — M., mandlový strom. Vz Mandloň. Rostl. — M. zemská, zemní, Erdmandel, plod šáchoru jedlého. Vz Kk. 116. — M., jádra kamenná, která v ně- kterých horninách dutiny vyplňují. Vz Man- dlovec. Vys.