ManinaManina, y, f. Mnou (maní) někam jíti. Slov. a mor
. Brt. D. 229., Vaj. Tat. a m. 152., Trok. VI. Už ví, m-nou kade blúdnica išla. Hol. 357. — M-
ny = písčiny na levém břehu Vltavy naproti Štvanici u Prahy. Vz Rk. Sl. —- Na M-nách = pole u Volyně. BPr.