Manna
Manna. Cf. Rstp. 393., 1036., 1440., 1441., Slb. 676., S. N. V. 80., 956., XI. 406., Kram. Slov., Slov. zdrav., Rk. Sl. Dčil jim mannu k jědeniu. Ž. wit. 77. 24. M. nelecí (neletí) z neba každý deň. Slov. Rr. Sb. — M. = ruda, medovka, druh plísně na lupení. Dlj. 85., 86., KP. III. 249. M., erisiphe, der Mehl- thau. Cizopasná houba, která tak zvanou mann u na listech rozličných rostlin způso- buje, je padlí. . . Pta. M. na vinné révě, e. Taukeri, der Mehlthau des Weinstockes. Houba tato ničí pokožkové vrstvy listů, plodův a větví. Bobulím škodí velmi . . . Proti chorobě používají prachu rozestře- ného pyritu nebo síry. kterým se chorý keř posypává. Pta.