Manžel
Manžel, a, m. (ne: manžel, e, poněvadž jest l tvrdé, tedy podlé: Páv; tedy vok. sg. manželi šp. místo manžele, poněvadž se toto slovo nesklání dle druhého sklonění. Vz -el) Pl. manželé, Eheleute, muž a žena, manžel a manželka; manželi, manželové, Ehemänner, ženatí mužové. Vz E. Ht., D., Mk. Manžel m. malžen, 1 se přesmyklo, Ht., a malžen z malt-žena. Mal pak má Mkl. za něm. mahal, mâl, concio, pactum. Der Gatte, Gemahl, Mann. Vz Malžen. Zasnoubení po svatbě manžel a manželka slovou. Kom. Zůstala osi- řelá po manželu svém. Br. M-la propustiti, opustiti. V. Manžely loučiti, rozloučiti, roz- vésti. V. Abych ho dostala za svého man- žela; Přeškoda mého m-la. Er. P. 126., 357. Ach kde si můj manžele ? Mor. P. 448. (Zb. ) Manželé Josef a Marie Novák, šp. m.: Josef Novák a Marie manželka jeho. Bs. Vz Jméno. — Vz Rb. str. 267.