Mařiti
Mařiti, mař, -ře (íc), il, en, ení; zmařiti, mařívati: kaziti, na zmar uváděti, verderben, verlieren. Od mr (v mříti; cf. zmar a mařiti, Gb. Hl. 146. ). — co: statek, Us., přirozené semeno, Krab., čas, V., dobrodiní, dobrá slova. D. — co čím: noc bděním, Troj., čas hodováním, karbanem, Us., čas chytáním ryb. Ml. — co kde, v čem. Ojíř. — co s kým. Jdi, mař své rozkoše s lidmi. Gníd. — co kde, při čem. Já při tom mařím jen svou práci. D.