Mateř
Mateř. Na Slov. gt. muž. matera m.: mateře. Bojím sa tej tvojej matera. Nehoden si poznať tej mojej matera. Koll. Zp. I. 288., 262. Odpytujže od otce, matera. Ib. 236. Cf. Ht. Sl. ml. 200.—201. Nemám po- tešenia od otca, matera. Ib. 87. — Přene- sčasné vydávání, dyž otca, mateře není. Sš. P. 139. A keď mi muž povie: Parom ti v m-H! já mu dám odpověď: Nech sa v tvej zaletí. Koll. Zp. I. 7. A tak on na mater a máti naň žaluje. NB. Tč. 203. Svrchky, kteréž nám vystávají po mate- řech našich. NB. Tč 209. Skrze jeho mateř k věrné ruce dán. Arch. II. 304. Odbyl všech vin i za mater; Což měl s mú m-ří činiti. Půh. I. 338., II. 559. Uzřel mater; Vece mateři své. Ev. olom. 265. I sestr i mater. Bellik. Mark. 10. 29. Každú máteř v strastnej voli pro své dietky srdce bolí. Ezp. 1155. Cti mateř. Sv. ruk. 197. Mají mater boky ni u Hory. Pč. 12. Hledáš zbo- řiti mater měst israhelských. Bj. Suďte ma- teř vaši; Otcóm i m-rám; Ot svých otcóv i mater. BO. Otcové i matery. Ch. Za mateř j'mu dávám tě, budiž má i jeho mátě; Ktož (pl.) ctí otce a matery (pl. acc). Hr. ruk. 173., 281. Abych rozlúčil mater od dcery; Jak děti říkají otcóm i m-rám; Kto miluje otce a mateř. Hus I. 235., 328., 441. Netbají, že má chudého otce neb mateř; Miluje otcě, mateř. Hus I. 310., 156. Větší prací, než mnohé matery činie; Hrdé m-ry. Št. Kn. š. 43., 105. — Aj strela mu v materi, kdo mně tú radu dál. Brt. N. p. I. 276.