Máti
Máti, mátie (St. ), skr. mâtar, lat. mater, řec. ^i)rr](), lit. motere. Schl. Mutter. Stran skloňování vz Mater. Máti v strč. pl. od ma- tera: matery, mater, materám, ale také: ma- teře. Máti prý se také někdy neskloňuje: od máti, k máti, ale toto mínění jest zajisté bezpodstatné. Mnohé mateře syny zbily. Ach, co řekne moje máti. Rkk. 62. Otec n. mátie jestiť kmen rodu; Pýcha jest m. závisti; Cti otce svého i mateř svú; Oddal sě s mateří těch dětí; Cožť otcové a matery činie do- brého dětem; Netbati otcóv a mater; Když děťátko beze křtu sejde, žalosť jest otci i mateři. Št. Máti. Dal. 9. — Vz Mateř, Matka.