Mátoha
Mátoha, cf. Mátati, Mkl. Etym. 189. M. Slovákům to, co obluda, strašidlo. Koll. Zp. I. 422. M. = přízrak, Hdk. C. 380., příšera. Také u Uher. Hrad. Brt. Cf. Mus. 1863. 6., Pal. Rdh. III. 269., Šf. III. 326., List. fil. X. 63. Strojitel mátoh. Msn. Or. 72. Orodujte u Boha, ať se vzdálí m. Sš. Bs. 36. Kéž mi dáno též den zříti, Pán když trůny mátoh sřítí. Štulc I. 91. Tri sto bohů, probohů! ja som střetl Mátohu tam v ulici na rohu, chytala ma. za nohu; Bázeň před m-mi a strašidly; Obraz otce mého stál mi před očima jako m. Koll. Zp. I. 13., Koll. IV. 101., 156. — M. = vrtochy, snění. Pak byl vždy jak v m-hách a nevěděl, kde stojí. Nrd., Phľd. 12. — M., y, m. = dareba, ni- čema, der Taugenichts. Val. Vck.