Mčeti
Mčeti (mčieti), mču, mčíš, mčal, pl. mčeli; ve tř. II. mknúti. Vz List. fil. 1884. 457., Semžieti, Přimčieti, Mkl. Etym. 206. Uzře- chom dva, ana sě po nás mčita na vel- blúdech. Otc. 398. a. Kako zlí duchové mčechu do muk, ducebant. lb. 272. a. Po- tom ten den celý skrze lesa púšť jsú sě mčéli. Tust. rkp. strah. (St. skl. IV. 215.). Potom ji před město mčéchu. Um. Jiř. 97. Tělo na horu Sinal mčéli. Kat. (Jir. Mor. 60. u Mknúti)