MečMeč, z got. méki. Gb. H. ml. I. 444. M. v XVI. stol. dvojnicí, šlokšvert, šlochtšvert (veliké meče), Wtr. Krj. I. 607., šaršoun, burdýř, m. křížový, frýdl, popravný, šermíř- ský, rejtharský, kord (hl. zbraň honosná), korduláč, tesák. Cf. ib. 271. nn. — M. =
mečík u řebřin. Brt. D. II. 443. Vz Mečík (3. dod.).