Meč, e, mečík, u, mečíček
Meč, e, mečík, u, mečíček, čku, m. M., strslov. mbčfc, gladius, rus. meč, pol miecz, hluž. mječ, dluž. mjac, lit. meczus. Společ- ného původu jsou: got. m?ki, skand. maekir, ags. m?ce, fin. miekka. Stanoven buď kořen mbk, lat. mac, skr. makh mactare (zabiti), skr. makha victima (oběť), sacrificium, lat. mac-to, macellum, muc-ro; i řec. ^a-yctica mohlo by býti stejnokořenné. Mz. 62. Meč od mk (mbk; mknouti, mykati = micare). Sf. Das Schwert. Meč na obě strany neb s obou stran ostrý, dvousečný, dlouhý (šar- šoun), pošvou obalený (Har. ) dobytý, nahý, obnažený; vojenský, katovský n. popravní, Jg., tříhraný. Rk. Meč držíme za jilec (ruko- věť, držadlo) a dobýváme jej s pošvy. Pt. Meče břinkají. Pt. Mistr ostrého meče (kat). Rkp. 1684. Těžci meči po bocech. Rkk. Meč (si, k boku) připásati, zavěsiti, přivěsiti; mečem se opásati; m. obnažiti, z pošvy vytáhnouti, vytasiti, ven vytrhnouti, z pošvy dobyti, meče dobyti; hlavu mečem sraziti, v meče jíti (bíti se); krajiny ohněm, mečem i zájmem lidí i dobytka zhubiti; mečem se potkati, mečem podmaniti; m. do pošvy schovati, vstrčiti, vtasiti. V. Maje m. u boku připá- saný. Háj. Přivázaný k pasu meč. Jel. Tasi Luděk meč; Oba dobysta mečí. Rkk. 42. Meč vytrhnouti. Br. Hnáti k někomu s vytrženým mečem. Troj. Mečem v m. udeři. Rkk. Udeři mečem silným. Rkk. Meč svůj vyňav nahý. Háj. Mečem máchati, oháněti, bůsti, prohnati, D., se potýkati, Rkk., vlásti, se prokláti, v hlavu dáti, se světa někoho svésti, něčeho dolíčiti. Dal. Máchachu ostré meče; mečeni zachvátiti; ohněm i mečem. Mečem neb od meče zahynouti. Kram. Musí pod m. krvavý se dáti. Nud. Meč připaš svůj sám sobě svá na bedra. Kom. Bez odporu a bez meče. Plác. Mečem umírati. Jel. Od meče padnouti, Br., sejíti. Ben. V. Dobrovolně hlavy pod m. podala. Flav. Mečem vlasti hájiti, Kram., svého práva. S. N. Mluvili k pokoji, druzí k meči a seči. Ctib. Mečem trestati. V. Hlavu pod m. položiti. Č. Pod mečem zemřel, lépe: mečem zahynul. Kmp. Kdož se s mečem rád obchodí, ten od meče často schodí. D., Lb. Kdo m. béře, ten od meče často schodí. Č., Karyon. Kdo mečem bojuje, od meče schází, a kdo cizím ženám frejuje, tolikéž se mu přihází. Rým. M. za ostří bráti nelze (proti neopatrně mluvícím). Č. Byl jsem pod me- čem. Vz Nesnáze. Meče na mrtvém nezkoušej (nepomlouvej ho) Č. Co platen m., když ruce v poutech. Č., Pk. Ústa k líci a meč k boku. Lb. Kdo má m., může v seč. Č. — M. = moc trestní, vz Rb. str. 268. — M., das Schwert, der gerichtliche Zweikampf mit dem Schwerte. Gl. 149. — M. = mužské pohlaví, väterliche Seite, Schwert, das männ- liche Geschlecht. Po meči (o posloupnosti mužské), po přeslici (o posloupnosti ženské). S. N. Léno po meči. Ein Manns-, Schwert- lehen. D. Syn nejstarší po meči. V. Příbuzní a přátelé po meči a po přeslici. V. Po meči poslední z toho rodu. Štelc. Nejbližší po meči přítel. Der Schwertmage. Bart., O. z D. Móže otec synóm dáti díl, když chce, než přátely po meči k tomu přijma. O. z D. Vz Poko- lení, Přeslice, Mečový. S. N.