Měkký
Měkký (lépe než: měký: měk, a, o -|- ký, vz -ký. Školník z r. 1804. na str. 180. hájí tvaru měký. Ale sr.: hez-ký a hez-čí, křeh-ký a křeh-čí, leh-ký a leh-čí; tedy by měký mělo: mě-čí, ale má měk-čí n. měk-čejší, tedy nutno psáti: měk-ký. — Sr. také: měkce, měkčiti, kde druhé k v c a v č přešlo. Ht. Měkek, měkka, o; komp. měkčí a měkčejší a měkší (Plk); měkkoučký, měkkounký, na Slov. měkkoušký. — M. = netvrdý, weich, mild. M. ruce, obilí, postel, knot, vosk, olovo, dřevo (olšina, leština, vrbina, lipina, topo- lina atd. ), len, voda (říčná, dešťová, sněžná), půda, chléb, země, kůže, roucho, železo, Jg., rána (když kulka skrze střeva nebo žaludek proletí, Waidmannsschuss). Šp., V., Kom., Br., D. — Měkký jako kaše, jako kůže, D., jako hedvábí. Pk. Sedí (líhá) na měkkých po- duškách. Prov., D. Měkký jazyk láme kosti. Br. Vařím (k obědu) měkké s tvrdým. Prov. Jg. Mlátiti po měkkých (když se strana obrátí a po druhé mlátí; opak: ml. po tvrdých). Us. — v čem. Kdož jest měkek v životě, v břiše. Jád., Krab. — M. = la- hodný, laskavý, tichý, weich, mild, gelinde. M. mysl; měkkého srdce. D. Měkká odpo- věď láme hněv, ale řeč tvrdá vzbuzuje prch- livosť. Prov., Jg. — M. = slabý, schwach. — komu. Někomu příliš měkkým, někomu příliš tvrdým býti. Kom. — M. = milý, útlý, zart, lieblich. M. hlas, Nz., mladosť, V., líce, povětří, zima, řeč. Jg. — M. = ne- mužský, zženilý, weich, weichlich, zärtlich. M. muž, žena, duše. L. M. a rozkošný. Jel. M. pes (weicher Hund, který bit jsa mnoho běduje; opak: tvrdý pes, ein harter Hund). Šp. Měkkého a lstivého srdce. Ler.