MělníkMělník (Melník), a, m., mě. v Čechách, Melnik, dříve: Pšov, Dal.; 44., Bženo, Pelc. kron. čes. Vz S. N., Tk. I. 617., II. 398., III. 653. Uhodil Mělníkem v Hošku, až se Roudnice zatřásla (= notně selhal). Č., D., Lb. Vz Lhář. —
Mělnický m. mělničský, vz -ský. M. víno, Us., župa, probošt, kapitola. Vz Tk. I. 617., II., 398., III. 653. —
Mělníčan, a, m., pl. -né.