Měna
Měna, y, f., od koř. mi (v minouti), Gb. Hl. 144., změna, proměna, Aenderung, Wechsel. Jg. V chatrné měně hledati (přízně). St. Skl. — M., měna, výměna zvl. peněz, Wechsel, Austausch; též dům, úřad, kde se peníze mění, přijímají, vydávají. Wechselstube, -bank, -haus, Münzamt. Měnu držeti (peníze měniti. Na měně sedí (penězoměnec). Měnu ustanoviti. V. Nadávek na měnu. Reš. M., úřad, kde zlato a stříbro se kupuje. Pr. Vše do domácích měn (Münzamt, Münzwechsler- amt) nesli; v našich měnách každému má podlé slušnosti zaplaceno býti. V. — Arch. IV. 438. M., Cours, kurs. M. směnečná, Wechsel- cours; m. peněžná, Geldcours. Smolík. Vz Kurs. M. zemská. Landesmünze. Pr. — M., pravá hodnota věci, Werth, m. Kat. 225., 1365. Měna bohatá, Werthsache, f. Kat. 971.