Mena
Mena, vz Mkl. Etym. 195. M. hmatu, přírazu (der Schlusswechsel). Rgl. M. látek; Každá řeč má své měny. Dk. Aesth. 439., 467. M. obyvatelstva, živnosti, Kaizl, rodů, Ves. I. 97., barev, Dk., Bř. N. 62., 70., NA. V. 474., luny, místa, Mj. 486., 192., měsíce. S. N. V. 247. Bůh jest bez měny svrcho- vaná dobrota. BO. — M. peněz. ýMV. ne- pravá glossa. Pa. M. papírová, Kaizl, 264., vídeňská a konvenční, Šim. 90., bursovní J. tr., dvojitá n. bimetallická, zlatá, stří- brná, monometallická n. jednoduchá. Kaizl 156.