Měřiti
Měřiti, 3. pl. -ří, měř, ře (íc), il, en, ení; měřívati, messen; přirovnávati, vergleichen; směřovati někam, zielen, Absicht, Richtung haben. Stran přísloví vz Rozuměti, Krejčí. — abs. Jak kdo měří, tak se mu odměřuje. Č. Desetkrát měř a jednou řež. Č. Dvakrat meraj a raz strihaj. Mt. S. Vzhůru měř! Hoch an! Čsk. Vímť já, kam ty měříš (směřuješ). — co, koho: zemi, V., plátno, pole. Us. M. co = směřovati k čemu. Kat. 1133., 1320.; = vážiti, ceniti. Kat. 1417. — komu čím. Který (hospodský) jim (pijákům) pěnou měří. Er. P. 369. — co čím. V. Kružidlem, D., loktem, krokem, Kom., okem, očima. Jg. — co nač: plátno na loket. D. Na dlouhý loket. V. Všecko měří (dělá) na dlouhé lokte (dlí, věc protahuje, je zdlouhavý). Jg. Věci tkané na lokte, tekuté na sudy, vědra atd., zrnaté na měřice atd. měřiti. Pt. Něco (někoho) na svou míru m. (Jaký on sám, tak i jiné po- suzuje). Č. Plátno v krámě na lokte m. Ml. — po kom, po čem: po zajíci. Us. — co k čemu (přirovnávati). Když se k jiným měří (cnosť), lehce své všecko váží. Jel. — kam. Záboj hořúciema očima v Luděk měří. Rkk. 11. V pravo, v levo měř! Rechts (links) — an! Čsk. Na zajíce m. M. k cíli, Us., k terči. Šp. Jiní měřili k tomu, aby své osvo- bodili. Čr. Měřím k tomu (směřuji). Jel. Upřímo k nám měří. Us. Myšlením i snaž- ností svou k tomu toliko měřili. V. Potůček měří upřímo tokem svým do Lužnice. V. Slepej do očí mu měří. Er. P. 375. Střelbou, mečem proti někomu m. Č. — co kde. Řeč na váze měř, málo komu věř. Č. Nad slí- vami vodu m. Prov., D. Pod hvězdou měří stěny (opilý). Č. M. něco před někým. D., Šm. Když měřili okolo kláštera sv. Jiří. Háj. Do pytle něco m. — k čemu, aby. Vždy k tomu měřil, aby nás o to připravil. Solf. — odkud kam, jak. Od buku k buku (takový býval loket loupežníka slovenského, který na něm ukradená plátna mezi své lidi dělíval). č. M. něco od oka, podlé oka. Da. S vrchu (do vrchu). Nz. Kdo z kouta měří, jistěji udeří. Č. Bez míry jen okem měřiti. — co s kým. Já jsem to s ním po něm ještě jednou měřil. — se s kým = zápasiti. Nt.