Meslo
Meslo, a, n., místo měslo od koř. mâs, měs (měs-ecb), tvořeno příponou -tlo: městlo, jako máslo z mastlo (maz-tlo), pročež vý- znam jeho „měřítko, míra": odměřený kus pole, louky, terasu, plotu nebo kůže (tento význam u. jirchářův); v Kat. 2302., znak, znamení. ' Prk. k nauce o tvoř. kmenův, 22. Cf. Gl. 150. Dělí-li se sousedé na Mor. o trávu nebo dříví v lese, nadělají dříve mesel a potom o ně losem rozhodují. Mrk.