Mésti
Mésti (v obec. mluvě: mecti), metu, meť, -ta (ouc), ti, ten, ení. Mésti m. met-ti, t před t v s. Vz Mus. 1867. III. str. 256. Vz Nésti, Másti. M. = házeti, werfen; chvoštištěm čistiti, kehren. V. — abs. Nové koštiště Dobře mete. D. — co čím: podlahu, smětí chvoštištěm. V., Kom. — kde. Před svým domem, před svými dveřmi. Us. Každý ať před svou síní (přeci svým domem) mete. Us. Metla holka ve světnici. Er. P. 422. M. pod stolem. Č. Člunkem tkadlec při tkání po zemi nemete (nehází). Jg. — co kam: smetí proti zdi, ke zdi. Smetí do kouta, z kouta, ode zdi, na hromadu, v jámu, před domem, za stodolou s oráčem mésti atd. — se = meteliti se. Sníh se mete (stöbert).