Meškati
Meškati, cf. Mkl. Etym. 193. — co. Mu- seli sú často cestu svú m. Výb. II. 549. Musel svú službu m. Půh. I. 373. Když který kněz mešká své miesto. Hus II. 66. — co čím. Vykonání přísahy m. vzatým odvoláním. J. tr. Nebude póhonem m. Vš. 347. Tiem sě nemeškejme. Výb. II. 33. Hřiešný nemá m. svým ukázáním; Lidé meškají svým dielem své spasenie. Hus II. 342., I. 131. —- v čem. Aby knapi souke- níkův v jich díle nemeškali. Exc. A mešká-li (kněz) lid v spasenie. Hus II. 274. V tejtě mě prosbě nemeškej. Hr. ruk. 13. Ani v těch věcech, ježby m-ly v boží službě. Hus I. 143. — kde. Ona se tu dlouho nemeškala. Us. Na cestě se nemeškali. Abr. Darmo se tu m.! Us. Dch. Kaj meškáš? U pana N. Us. M. se při něčem. Nz. M. někde =' bydleti. Mor. Brt. D. 230. — na čem. Na tom se nemeškali. Výb. II. 298. M. u přátel na návštěvě. Us. — s inft. Mešká přijíti. ZN.